Kerol
Jedličková

Bylo mi jedenáct a na RTF dávali závod super krásnejch aut na okruhu a ukazovali sympatickýho Fina jménem Kimi. Zjistila jsem od táty, že je to Formule 1 a toho dne jsem jí propadla. Táta mi pravidelně kupoval Svět Formule 1 - časopis, ve kterým vždycky na začátku sezony vyšlo A4 leporelo, do kterýho se zapisovaly body v rámci poháru konstruktérů a šampionátu jezdců. Nedej bože, když jsem se upsala nebo FIA po závodě rozhodla jinak, to bylo velký mrzení s bělítkem a přepisováním. Jak šel čas, začala jsem se čím dál víc zajímat o pravidla, konstrukci aut a naučila se formulovou angličtinu. Dneska už poznám jezdce, inženýry a šéfy po hlase a snažím se být chodící encyklopedií moderní F1. K mému projektu mě inspirovali kamarádi, protože se na mě po každým závodě sesypou jako vosy a pokládají mi desítky dotazů a taky fakt, že nemáme v ČR objektivní a svěží zdroj informací - nikoho nezajímá otrocky přejatý obsah ze zahraničí špatně přeložený do češtiny. Nemám nic raději než formuli, její zvuk, prostředí a lidi kolem ní. Když jsem viděla poprvé naživo pit stop, brečela jsem dojetím, že to fakt existuje, jak krásně voní trať, a že jsem nikdy v životě neslyšela nic hezčího než zvuk motoru a pískot gum.